Komunitní centrum a zahrada Kotlaska je místo, kde každý může růst. Komunitu tvoří lidé, kteří zde čerpají energii, zahradničí a podporují společensky prospěšnou činnost RUBIKON Centra.
Kotlaska by nemohla fungovat bez lidí, kteří se rozhodli překročit svou trestní minulost a začít znovu a lépe. Být zodpovědní a užiteční. Pojďte s námi rozseknout příští rok!
Pokud společně dáme dohromady 120 000 Kč, poskytneme 2 klientům příležitost projít 4měsíčním pracovním tréninkem. Zahrada pod jejich rukama vzkvétá. Jejich život si zaslouží to samé.
Pokud se nám to podaří, jste zváni, abyste se přišli podívat, jak se klientům a zahradě daří.
Náklady, které potřebujeme uhradit: odměna pro klienty ve výši min. mzdy na DPČ 80 hod./měs., pracovní pomůcky, vedení tréninku a odborné poradenství, které jim pomůže získat trvalé zaměstnání a stabilizovat jejich životní situaci.
Potřebujete dárek pro dítko? Chcete podpořit Kotlasku a současně smysluplnou činnost žen ve Vazební věznici Teplice? Kupte si u nás na Kotlasce ručně háčkované zvířátko. Každý kousek je originál a ženy, které si odpykávají trest do něj vložily sami sebe, a vytvořily ho, aby potěšilo někoho dalšího a ony mohly v rámci svého výkonu trestu podpořit dobrou věc. Polovina výdělku z prodeje bude využita na podporu činnosti Kotlasky a druhá půlka půjde na nákup materiálu, aby odsouzené mohly dál tvořit. Cena: 300 Kč/kus při platbě v hotovosti na Kotlasce nebo poštou podle počtu kusů + poštovné a balné cca 100 Kč. Vyberte si svůj kousek a napište nám na kotlaska@rubikoncentrum.cz
Obrazy, které jsme na Kotlasce vystavovali více než dva měsíce, se vrátily zpět za mříže. Spolupráce s věznicí byla ukázková, celá akce se velmi vydařila, a proto si zaslouží ohlédnutí.
Výstava představila výtvarnou tvorbu odsouzených z Vazební věznice Teplice. Nešlo zdaleka jen o výtvarné umění, ale především o cestu a příběhy lidí, kteří je tvořili. V teplické věznici se totiž podařilo vytvořit unikátní prostředí, kde výtvarná činnost vězňů představuje především práci na sobě, cestu ke změně postojů a k vyrovnání se s minulostí. Takto o tom také poutavě hovořil ředitel věznice Petr Blažek na přenášce, kterou jsme v souvislosti s výstavou uspořádali. Zúčastnilo se jí na čtyři desítky odborníků, studentů a návštěvníků Kotlasky.
Jak to vidí pracovnice věznice?
„Dle mého názoru byla výstava motivací pro autory děl k jejich činnostem ve věznici, měli možnost prezentovat se, zviditelnit se a získat tak zpětnou vazbu o tom, že práce ve věznici má svůj přesah do civilního života, že jejich práce má svůj význam. Těmito činnostmi lidi za mřížemi získávají manuální zručnost, výtvarný cit a estetické vnímání krás okolo sebe. Z věznice do civilu tak odchází lidé, kteří zde získali nové zkušenosti a posunuli se ve svých výtvarných projevech, vzbudili v sobě nové obzory a jsou obohaceni aktivitami, které mohou použít i v civilním životě a být tak úspěšnější na trhu práce.“
Olga Klečalová, speciální pedagožka, Vazební věznice Teplice
Kromě zajímavého zážitku a obohacení prostředí komunitního centra je naším cílem oslovovat veřejnost a komunitu navštěvující Kotlasku s tématy, která jsou spojená s našimi klienty – lidmi s trestní minulostí.
Co na výstavu říká jedna z autorek obrazů, pro kterou je její pobyt ve vězení už několik let minulostí?
„Když jsem se to dozvěděla, cítila jsem se pyšná a hrdá na to, co jsem i z té příšerné situace dokázala udělat. Malování mi dodávalo sílu to celé vydržet. To, jak se obrazy vyvíjely, mě dělalo šťastnou a taky kontakt s panem ředitelem Blažkem, protože jsem se pak necítila jako úplný kriminálník. Díky němu vzpomínám na těch 20 měsíců vazby s úsměvem na tváři.“
Zajímavé kulturní akce nám v Komunitním centru a zahradě Kotlaska umožňují mluvit s lidmi kolem nás o příbězích lidí za mřížemi. A také o tom, jaké výzvy musí překonávat po svém propuštění. A v neposlední řadě o naději, že mnozí z nich dokážou v životě vytvořit něco hodnotného a napravit tak své chyby.
Výstavu na Kotlasce vidělo více než 200 návštěvníků. Z ohlasů, kterých se výstavě dostalo, vybíráme:
„Fandím vám, aby váš návrat do života byl stejně kreativní jako vaše díla.“
„Tak to je pecka!!! Ať se daříJ.“
„Moc se vám to povedlo, ať se vám tak zadaří i návrat mimo mříže.“
Kokedama je japonská závěsná dekorace, do které je umístěna živá pokojová květina ve speciálním obalu. Na kurzu se účastníci naučí kokedamu vyrobit, obdrží potřebný materiál a na konci si odnesou. Kokedama tak bude zdobit jejich byt nebo kancelář.
Kurz se koná v krásném prostředí komunitní zahrady či centra (podle počasí) a v r. 2021 budeme vypisovat několik termínů.
Cena: 1000 Kč/kurz včetně materiálu na výrobu, voucher je možné zaplatit hotově přímo na Kotlasce nebo bezhotovostně na účet, kdy voucher zasíláme elektronicky.
Koupí voucheru podpoříte činnost neziskového projektu Komunitní centrum a zahrada Kotlaska.
Kontaktní osoba:
Kateřina Jirová Komunitní centrum a zahrada Kotlaska Nad Kotlaskou I., 180 00 Praha 8 tel.: +420 775 408 484 e-mail: jirova@rubikoncentrum.cz
od 22. 10. 2020 do odvolání uzavíráme centrum, ZAHRADA ALE STÁLE ZŮSTÁVÁ PŘÍSTUPNÁ VEŘEJNOSTI!
Počítejte prosím s tím, že nebudou přístupné toalety v budově. Prosíme o dodržování nových pravidel, tedy nesrocování se v počtu více než 2 osoby, pokud nepatříte do jedné domácnosti. Při půjčování nářadí v nářaďovně prosím využívejte desinfekci na ruce, která je u ní umístěna.
Pokud budete něco potřebovat, stačí zazvonit, rádi vám vyjdeme vstříc ven a s odstupem a s vlídností nám vlastní jsme vám nadále k dispozici.
Roky strávené ve vězení považuje Michal za ztracené a teď chce jít dál. A má dobrou šanci, že se mu to podaří. Ví, že základem pro překročení stínu trestní minulosti je mít trvalou práci, podporuje ho bratr, rodina, přítelkyně.
Právě legální zaměstnání a harmonické osobní vztahy patří dle výzkumů odborníků z oblasti kriminologie k nejsilnějším faktorům desistence, tedy opuštění kriminální kariéry, a k předpokladům úspěšné integrace do společnosti.
Práci, která ho baví a naplňuje, našel Michal díky tréninkovému místu v Komunitním centru a zahradě Kotlaska. Má směr, teď už mu zbývá jen vytrvat. Na mzdu tohoto tréninkového místa přispěla MONETA Money Bank, a.s.
MICHAL: NECHCI ŽIVOT BEZ CÍLE A ZTRÁCET DALŠÍ ROKY, CHCI BÝT ZAHRADNÍKEM
„Celkem 14 let, ztracených let. Byl jsem mladý, chytil jsem se špatné party a ve dvaceti třech letech jsem dostal svůj první trest – 6 let. Vězení ale není náprava, tak to vůbec nefunguje. Naučíte se věci, o kterých ani nevíte. Potkal jsem tam novou partu a začali jsme dělat drogy. Dva, tři roky jsem byl na svobodě a pak jsem tam šel znovu, tentokrát už na osm let. To jsem si uvědomil, že takový život nechci, chci to jinak, ne život bez cíle,“ popisuje Michal, který ve výkonu druhého trestu začal myslet na svou budoucnost, budoucnost bez vězení. „Chodil jsem do různých zájmových kurzů a vyučil jsem se zahradníkem. Věděl jsem, že do vězení se už vrátit nechci, ty roky tam jsou ztracené.“
Michal se o RUBIKON Centru dozvěděl až čtyři roky po propuštění přes Probační a mediační službu: „Ve výkonu jsem o RUBIKONU vůbec nevěděl, ani mě nenapadlo, že nějaká taková organizace existuje, že někdo pomáhá lidem po výkonu. Jsem tu na tréninkovém místě na čtyři měsíce, během toho stále hledám práci, všude ale narážím na podmínku čistého trestního rejstříku. Já ty firmy na jednu stranu chápu, ale taky bych chtěl šanci,“ uvádí Michal, který pomáhá jako zahradník na Kotlasce, komunitní zahradě RUBIKONU. „Sekám trávu, zakládám kompost, dělám dlažbu.“ Zahradnický projekt, který Michal sám vymyslel a zrealizoval, má vzhledem k jeho životní situaci až symbolický význam. „Sundal jsem mříže z oken, obarvil na bílo a dal je tady k rajčatům,“ ukazuje Michal na novou oporu keříků rajčat. „Chtěl bych i dál pracovat jako zahradník, baví mě to. Líbí se mi práce s hlínou. Je hezký, když to, co zasadíte, pak vyroste a vidíte výsledek svý práce.“
Vězení nepomáhá, ale izoluje
„Ve výkonu jsem neustále sledoval ten koloběh – člověka pustí, ale za pár měsíců, nebo let je zpátky. Když se to stalo mně, došlo mi to. Po propuštění jsem chtěl co nejrychleji dohnat těch šest let, ale spadl jsem do toho znovu. Až při druhém trestu jsem si uvědomil, že to nedoženu. Na to si ale člověk musí přijít sám a musí mít motivaci. Tou mojí je můj brácha. Celý roky mě pravidelně navštěvoval. Chci žít normálně jako on. Vězení mi hodně vzalo, kus života, ale nic mě nenaučilo. Není to náprava, ale izolace od okolní společnosti. Ty ztracené roky za to vůbec nestojí,“ říká, na svou introvertní povahu, silným a odhodlaným hlasem Michal.
Vzápětí však dodává: „Člověk musí dospět, já dospěl ve vězení. Měl jsem tam hodně času. Ve výkonu jsem začal dost číst, dobrodružné romány a historické příběhy o Egyptu,“ popisuje svůj koníček Michal. „Od propuštění jsem nic nepřečetl, nemůžu se na to soustředit, myšlenky mi odbíhají pořád jinam.“
Spolu s druhým trestem byla Michalovi nařízena i pětiletá ambulantní léčba: „Přišlo mi to jako nesmysl. Po osmi letech ve vězení, kde jsem si odvykl, následuje pět let léčby. Další ztráta svobody, neustálá kontrola. To jsem nechtěl. Na ztrátu soukromí, na to, že vás pořád někdo sleduje, si člověk za čas zvykne. Ale to, co mi chybělo celou dobu, byla svoboda, možnost volného pohybu. Nechtěl jsem i po výkonu další omezování a kontrolu, proto jsem se rozhodl ambulantní, pětiletou docházkovou léčbu dobrovolně vyměnit za kratších 16 měsíců ústavní léčby. Léčebna byla jako vězení. Stejně to hlavní je v hlavě každého, člověk prostě musí sám chtít. Po 16 měsících léčby jsem byl ale konečně svobodný.“
Zpátky už nechci
„Cítím se, jako bych to, co se stalo, měl napsaný na čele. Dělal jsem hlouposti, drogy, loupeže, ale už vím, že takový být nechci, už jsem jiný. Lidé se přesto na mě pořád tak dívají, alespoň mám ten pocit. Jsem vděčný za podporu rodiny a přítelkyně. To je strašně důležitý,“ uzavírá Michal, konečně volný a s jasným cílem normálního života: „Odrážím se ode dna. Chci trvalou práci. Od ní se odvíjí úplně všechno. Od bývalého života jsem se odstřihl. Je to tak lepší, protože mým problémem je, že neumím říct ne. S nikým z minulosti se nestýkám. Vím, že zpátky už nechci.“
Potěšte sebe nebo své blízké a přátele originálním dárkem z Kotlasky. Koupí kokedamy přispějete na rozvoj Kotlasky.
Využijte možnost nákupu naší kokedamy pro Vaše firemní zákazníky či partnery jako daňově uznatelný náklad (do 500 Kč bez DPH/kus). Kokedamu Vám velmi rádi opatříme logem Vaší společnosti, tak aby splňovala podmínky pro daňově uznatelný náklad.
Praha, 4. 8. 2020 – Komunitní centrum a zahrada Kotlaska na Praze 8 hostí od 4. 8. 2020 unikátní expozici obrazů a výrobků odsouzených z věznic Teplice a Bělušice. Mezi vystavenými pracemi jsou obrazy vytvořené různými technikami, inspirované díly Gustava Klimta a dalších významných malířů. Výstava potrvá do konce září a její součástí jsou zajímavé doprovodné akce.
Iniciátorem výstavy je ředitel teplické věznice plk. Mgr. Petr Blažek. On a jeho kolegové využívají terapeutické výtvarné aktivity s cílem poskytnout odsouzeným prostor pro sebereflexi, a tím měnit jejich nesprávně nastavené vzorce chování. Petr Blažek také uspořádá 21. 9. na Kotlasce přednášku o smyslu a formách výtvarného projevu ve vězeňském prostředí. Další doprovodnou událostí bude 19. 9. výtvarný workshop inspirovaný vystavenými díly. Obě akce doplní komentované prohlídky.
„Výstava je důkazem, že umění dokáže překonat jakékoliv překážky,“ říká Kateřina Jirová, programová manažerka Komunitního centra a zahrady Kotlaska. „Proniklo i za brány věznic, kde pomáhá měnit postoje odsouzených a naplnit tak skutečný účel výkonu trestu odnětí svobody. Vystavením děl vězňů na Kotlasce zase nabízíme veřejnosti, aby nahlédla do běžně nedostupného světa za mřížemi.“
Kontaktní osoba:
Kateřina Jirová Komunitní centrum a zahrada Kotlaska Nad Kotlaskou I., 180 00 Praha 8 tel.: +420 775 408 484 e-mail: jirova@rubikoncentrum.cz
Na webu používáme cookies. Pokud si myslíte, že je to v pořádku, klikněte na „Přijmout vše“. Kliknutím na „Nastavení“ si také můžete vybrat, jaké soubory cookie chcete.